Adaptační pobyt 6.A

Neděle, 06 Listopad 2016 09:51

Adaptační pobyt 6.A

Adaptační výlet 6. A             23. – 25. 10. 2016

Po dlouhém rozmýšlení a váhání se v neděli vydala celá 6. A na adaptační výlet. Cílem třídenního výletu bylo vzájemné zlepšení vztahů mezi žáky a posílení tolerance a respektu.

S batohy na zádech, spacáky a úsměvem na tváři se celá třída společně vydala na cestu, jejímž cílem byla horská chata pod Dvoračkami. Vlak vystřídal autobus, autobus lanovka a z Čerťáku už děti šlapaly pěšky. Cesta příjemně ubíhala, děti si sdělovaly zážitky a i když poslední kopec z Ručiček  prověřil jejich síly, trasu zvládly na výbornou. Než se nadály, byly na Dvoračkách.

Po rozdělení do pokojů a ubytování měli žáci připravené aktivity zaměřené na spolupráci, vzájemné poznávání a komunikaci. Než se vrhli do práce, všichni se zamysleli nad otázkou, co očekávají od adaptačního výletu a společně vytvořili pravidla pro pobyt, která se také po celou dobu snažili dodržovat.

Na večeři se děti vydaly na Dvoračky, kde je čekala bramborová polévka jako od maminky. Cesta zpět na chatu se stala zároveň stezkou odvahy, protože byla úplná tma a jediné světlo bylo z mobilního telefonu paní učitelky.

I po večeři děti pracovaly ve skupinách, úkoly nebyly jednoduché a bez komunikace a vzájemné pomoci a tolerance by je určitě děti nezvládly. Bylo příjemné pozorovat, že to děti umí, že na sebe nekřičí, nenadávají si a je jedno, s kým ve skupině pracují.

Na závěr děti zhodnotily celý průběh dne, měly možnost komukoliv poděkovat, pochválit ho za to, co udělal nebo jak se choval.

S novými zážitky a informacemi děti ulehly do spacáků, ale trvalo ještě dlouho, než opravdu usnuly.

Ráno nás neprobudilo sluníčko, jak jsme si všichni přáli, ale neodradilo to nikoho od krátké horské rozcvičky. Po vydatné snídani se děti opět vrhly na aktivity, které podporovaly jejich spolupráci, ale také smysl pro humor. Vystavět z vlastních těl sousoší s názvem „Jsme dobrá parta nebo pomáháme si“ nebylo vůbec jednoduché a musím říct, bylo úžasné, co děti zvládly. I u dalších aktivit byl vidět velký pokrok v tom, že všichni byli schopni zapojit se do práce, pomáhat si a hlavně na sebe nekřičet.

Po obědě a odpočinku čekal na děti výlet na Rezek. Na cestě byly připravené různé aktivity a úkoly, z nichž nejsložitější bylo přenášet míček na kroužku. K úplnému úspěchu u všech skupin chybělo opravdu málo. Celou cestu také ve skupinách připravovaly program na večer pro ostatní týmy.

Před večeří všechny skupiny skládaly básničku s názvem „Adaptační výlet“ a dokončovaly práci na večerních hrách. Po večeři dobrovolníci umyli nádobí a už se všichni těšili, co si pro ně ostatní připravili. Všechny aktivity byly skvělé a všem se moc líbily. Ani náročný den děti neunavil natolik, že by ulehly do spacáků a hned usnuly.

V noci čekalo na kluky největší překvapení. Holky si pro ně připravily „Bobříka odvahy“. Někoho se nepodařilo vůbec vzbudit, ale ti, co do temného sklepa s tajemnými zákoutími, strašidly, netopýry a plápolajícími svíčkami došli, si to určitě užili. Splnit úkol a přinést informaci nebylo pro všechny úplně jednoduché, ale zvládli to. Ještě dlouho poté nemohli usnout a sdělovali si zážitky.

V úterý ráno nás probudil déšť. Uklidit pokoje a sbalit batohy nebylo složité. Maminky by se možná divily, jaké mají šikovné a samostatné děti.

Celé dopoledne bylo věnováno aktivitám a hodnocení výletu. Na závěr každý z žáků i učitelů napsal poděkování, pochvalu nebo uznání každému za něco, co se mu během výletu povedlo. Bylo příjemné sladovat, jak každý přemýšlí, aby napsal opravdu to, co potěší a udělá radost.

S batohy na zádech se děti vydaly do Rokytnice. Jak samy říkaly, domů se těšily, ale výlet se jim líbil. Někteří by ještě zůstali.

Adaptační výlet se určitě vydařil. Splnil nejenom očekávání učitelů, ale i žáků. Děti se naučily spolupracovat, pomáhat si, vzájemně se respektovat a nekřičet. Mám z nich radost, dokázaly mně i sobě, že jsou tým. Velký dík patří paní učitelce Eliškové.

 

Fotogalerie >>>